V hluboké úctě při vzpomínce

Petr Staněk / Hradec Králové  †4.10.2005  

O prvním říjnovém víkendu roku 2005 se konalo jubilejní 25. mistrovství ČR záchranných psů, na kterém byl v propozicích uveden ve funkci čestného ředitele soutěže pan Petr Staněk. Na akci se již ale nedostavil, druhý den po jejím skončení definitivně prohrál svůj nesmírně statečný boj s neporazitelnou a zákeřnou nemocí. V dlouhé sérii českých mistrovství záchranných psů bylo asi jediné, kterého se nezúčastnil…

Od poloviny sedmdesátých let vedl východočeské záchranáře, významně se podílel na založení a posléze vedení SZBK ČR, byl jedním ze dvou prvních mezinárodních rozhodčích, ve funkci viceprezidenta svazu řídil jeho sbor rozhodčích, připravoval celou řadu svazových normativů a byl stále aktivním psovodem. Kdysi začínal s velkým kníračem a později přešel na stafordšírské teriéry. Se svou fenou Ginou Bullit Star sklidil nejen řadu nejvyšších úspěchů na výstavách, ale absolvoval s ní i mnoho praktických zásahů.

Působil jako neúnavný organizátor těch nejnáročnějších akcí v ČKS i v SZBK. Jako rozhodčí pro všestranné i záchranářské řády posoudil při zkouškách a nejrůznějších soutěžích tisíce psovodů a jejich psů. Odešel a všude, kde působil, bude už navždycky strašlivě chybět. Odešel totiž nejen psovod, funkcionář a rozhodčí, ale především poctivý člověk, který se nezištně rozdával všude, kam přišel. Odešel za všech okolností čestný chlap, který se vždycky mohl každému podívat do očí.

Nesmírně si vážím takových lidí a v hluboké úctě se skláním před památkou pana Petra Staňka. Považuji si za čest, že jsem mohl s takovou kynologickou osobností dlouhá léta úzce spolupracovat. Hluboce si vážím jeho odkazu, osobně mi nesmírně chybí a nikdy na něho nemohu zapomenout. Vím, že se stejnými pocity na něho vzpomíná i převážná většina členů Svazu záchranných brigád kynologů České republiky.

Petře, 4. října 2005 jsi nás poprvé v životě všechny dokázal zarmoutit – svým předčasným odchodem. Čest Tvé památce!                                                                       (Výcvikář Jaroslav Sedlák při rozloučení)

Oldřich Dvorok / Ostrava  †15.7.2000

Olda Dvorok se narodil 4.9.1941 a pejskařině se upsal od mládí. Jako neúnavný průkopník záchranářské kynologie se rozhodně stal pojmem, který  se nedá pominout. Nejen na Moravě, kde působil celou řadu let jako propagátor výcviku záchranných psů, ale v celé  Československé republice byl uznávaným odborníkem nejen jako psovod, ale i rozhodčí, který se vždycky vyznačoval fundovaným potenciálem, ale především i lidským přístupem k soutěžícím. Jeho život byl od mládí spojen se psy a v celé své životní dráze se od kynologie neodklonil ani na okamžik. Byl zakládajícím členem a především iniciátorem prvního záchranářského kolektivu na Moravě. I když tento kolektiv později nepřežil krkolomné administrativní zvyklosti tehdejšího režimu, každopádně zasel první základní semínka záchranářské kynologie na severní Moravě.

Olda Dvorok posoudil dlouhou řadu členů Svazu záchranných brigád kynologů, které jeho až příliš rychlý a rozhodně předčasný odchod velmi zaskočil. Jeho usměvavá vymydlená tvář s nezbytnou kravatou při sebeméně oficiálních příležitostech utkvěla navždy v myslích nejen členů ostravského regionu, ale celého svazu. Vystupování Oldy Dvoroka, slušné za všech okolností, mohlo být vždy vzorem všem začínajícím členům i rozhodčím. Svým vystupováním gentlemana byl ojedinělý a pro nás všechny, kteří jsme měli tu čest s ním přijít blíže do styku, doslova a do písmene nezapomenutelný.Velmi jsem si Oldy vážil nejen jako kolegy rozhodčího, ale především jako dlouholetého kamaráda a spolehlivého přítele v plném významu chlapského přátelství. Čest jeho památce!                                   (Výcvikář Jaroslav Sedlák)

Blanka Fiedlerová / Praha  †15.8.2015

Dlouholetá vedoucí Pražské záchranné brigády a čestná členka Svazu záchranných brigád kynologů Blanka Fiedlerová odešla náhle a zcela bez rozloučení ve věku 83 let. Psi byli nejen její celoživotní láskou, ale také skutečným kořením jejího života, a účast na kynologických akcích mezi přáteli byla jeho neodmyslitelnou součástí. Bez malých kníračů v barvě pepř a sůl si ji jen velmi těžko dokáže někdo představit. Přestože po obrovském zklamání v Pražské záchranné brigádě a po jejím odchodu z funkce vedoucí brigády odešla do Ústecké brigády, kde strávila poslední léta svého kynologického působení, trávila mnoho času i na mnoha jiných místech České republiky. Milovala jihočeskou krajinu a nedokázala si žádné léto bez alespoň týdenního pobytu na Spáleništi vůbec představit. Přestože si zde nejlépe rozuměla se svými věkem blízkými přáteli, velmi dobře si rozuměla i s mladými členy, kterým dokázala vždy ráda a fundovaně poradit. Ráda se rovněž zúčastňovala se svými malými knírači všech akcí pořádaných na Spáleništi i jinde. Akce v Českém Krumlově, vodní kurzy na Olšině i letní soustředění na Lipně by bez její účasti byly rozhodně vzpomínkově silně ochuzené. Všichni členové Svazu záchranných brigád kynologů, kteří měli tu čest ji poznat blíže nebo s ní alespoň krátce přišli do styku, zůstávají navždy ve vzpomínkách na tuto kategoricky zásadovou a čestnou ženu. Čest její památce!                                                          (výcvikář Jaroslav Sedlák)

Vladimír Frýdl / Hradec Králové  †21.12.2015 

Každého dobrého člověka je škoda. A tím Vláďa Frýdl rozhodně byl po celý svůj život. Je třiasedmdesát let hodně nebo málo? Je to samozřejmě velmi individuální, ale každopádně těsně před vánočními svátky navždy opustil Svaz záchranných brigád kynologů jeden z jeho nejzasloužilejších členů. Jeho zásluhy pro svaz sice nespočívaly v plnění nejvyšších funkcí, ale naopak v mravenčí práci uvnitř brigády, v práci dobrého člena a vynikajícího výcvikáře, který dokázal skvěle vycvičit nejen své psy, ale byl především obětavým rádcem a pomocníkem všem začínajícím psovodům. Jeho erdelteriéři byly příkladem velmi dobře vycvičených psů, kteří pod vedením skromného a houževnatého psovoda, ovládajícího skvěle nejen praxi, ale i teorii výcviku, dokázali svaz i jeho členskou královéhradeckou brigádu vždy skvěle reprezentovat. Byl úspěšným reprezentantem nejen své brigády při startech na nejvyšších soutěžích v ČR, ale i svazu na mistrovstvích IRO. Nikdo z těch, kteří měli stejně jako já tu čest se s ním blíže poznat, na něho nemůže zapomenout a navíc na něho nikdy nemůže vzpomínat jinak, než v dobrém. Děkuji Ti, Vláďo, za to, že jsem se po dlouhá léta mohl počítat za Tvého přítele a také za náš poslední rozhovor letos v létě. Nejen Tvé názory, ale i Tvůj, podle mého názoru velmi předčasný odchod, určitě ovlivní kroky nejen Tvých kolegů v Hradci Králové, ale i moje tady, v jižních Čechách. Čest Tvé památce...                                                           (výcvikář Jaroslav Sedlák)

Ms. Vladimír Kuchta / Žatec  †21.1.2021  

Mistr, učitel, šéf, extrémně úspěšný kynolog, organizátor, prezident, rádce, legenda a zakladatel záchranářské kynologie u nás. A hlavně pejskař tělem i duší. Takový byl Vladimír Kuchta. Bohužel, byl… Ve čtvrtek 21. ledna 2021 navždy odešel…

Ve dvanácti letech se viděl v plachtění. Maminka mu ale tuto zálibu zatrhla, a tak tehdy naštvaně řekl: “Nic mi nedovolíte, ani psa nemám!” Po chvilce slyšel: “Tak si ho kup!” A bylo rozhodnuto. Vladimír Kuchta začal pejskařit. S německým ovčákem Kazanem začal cvičit a brzy skládat zkoušky. A přidával další a další.

Pro pejskařinu muž narozený 11. září 1937 rychle zahořel. Už od počátku byl velmi úspěšným kynologem, posléze také předsedou kynologů v Mladé Boleslavi. A tak začal i jeho úspěšný funkcionářský život. V roce 1960 se stal nejmladším českým rozhodčím, brzy také mezinárodním. “Pes není nástrojem k úspěchu, ale především parťákem pro život,” říkával s tím, že to ostatní je bonus.

Vladimír Kuchta spoluzakládal záchranářskou kynologii u nás. Byl členem 1. československé brigády záchranných psů, v roce 1968 s kolegy odjel do Holandska složit se svým parťákem Edou Onyx první záchranářské zkoušky. Později se zasadil o zařazení záchranářských zkoušek do zkušebního řádu Svazarmu.

Zkoušek složil během svého života desítky a desítky, byl také mistrem republiky, vyrážel do zahraničí. Na výčet jeho úspěchů bychom potřebovali hodiny a hodiny. Erdel, flat Flip, v poslední době Dora a dlouhá řada německých ovčáků. To byli jeho parťáci.

V roce 1990 spoluzakládá Svaz záchranných brigád kynologů ČR, nejprve je jeho víceprezidentem, posléze dlouholetým prezidentem. A také veleúspěšným organizátorem – nejen zkoušek, atestů, soutěží, ale také republikových či světových šampionátů. Mimo jiné dostává státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla. “Kromě té nádherné symbiózy člověka a psa, pro kterou to převážně asi všichni děláme, mi kynologie dala především pocit sounáležitosti s lidmi, kterých jsem si vždycky velmi vážil. Dala mi celou dlouhou řadu výborných kamarádů, bez kterých by můj život byl mnohem nudnější záležitostí. Vždycky jsem měl rád dobrou a veselou partu a psi jsou vlastně celý můj život. Bez nich si neumím představit ani pořádnou dovolenou. Myslím, že kdybych dostal šanci žít svůj život ještě jednou, prožil bych jej s chutí znovu úplně stejně,“ říkal.

Psí štěkot. Zvuk, který když slyšíte, značí, že pes našel v lese ztraceného nebo člověka zasypaného pod sutinami. Psí štěkot, zvuk, který měl Vladimír Kuchta moc rád. Nechme proto naše psy na jeho počest zaštěkat…

Čest jeho památce!!!