Úspěšné sutinové atesty

Atesty začaly prověřením fyzické způsobilosti psovoda. Úkolem psovoda byl přesun skrz pobořený objekt, kde musel samostatně i se psem překonat průlez oknem dovnitř, přesun uvnitř objektu a následně výlez z objektu oknem a pohyb po čerstvé sutině při přesunu. Tato část je variabilní a bude probíhat podle aktuální situace v místě konání atestů. Nelze očekávat disciplíny ve stylu TFA, ale prokázání fyzické způsobilosti psovoda je důležitým prvkem atestační zkoušky.

Denní část zkoušky se skládá ze dvou terénů, kde první terén byla pobořená, ale stojící budova bez dveřních a okenních výplní, která navazovala na část, která  byla zbořená  a zbyl z ní prakticky jen částečně zasypaný sklep. V této části se nenacházela žádná osoba, ale budova byla zapachovaná osobami, které se pohybovaly okolo. To způsobilo několik falešných značení, kde bylo na psovodovi správně vyhodnotit, že by se mohlo jednat právě o pach osob, které se nacházejí v okolí. Některé psovody to napadlo a v hodnocení svého „nálezu“ to zohlednili. Zde se projevil i správně metodicky vedený výcvik, kdy několik psů na tyto pachy sice reagovalo, ale neznačili, což je způsobeno právě tréninkem v zapachovaných prostorech. Přezkoušení tohoto cviku je založené na základě zkušeností z praktických zásahů, kdy reálně není možné zajistit zcela pachově čistou sutinu. Také se projevila neochota některých psů s průzkumem propadlého sklepa, která byla většinou způsobena tím, že psovod nevybral správný a pohodlný vstup do sutiny pro psa. Po prohledání se psovod přesunul do druhého terénu a zpět se již nesměl vrátit.

Druhý terén byla již čistě jen sutina, v úrovni nad zemí, kde se nacházely dvě osoby v hloubkových úkrytech, a psovod měl omezený pohyb jen z boku sutiny, odkud měl poměrně dobrý, ale neúplný výhled na celou sutinu. Zde bylo cílem prověření značení psa u hloubkových úkrytů a u jednoho také samostatného značení, kdy psovod nevidí na psa. Zde se již projevila únava psů z předchozího nasazení, která byla přímo úměrná tomu, jakým způsobem se psovod popral s prvním terénem. Právě o osoby, kde pes musel značit samostatně bez kontaktu s psovodem, skončila polovina týmů. Všichni psi našli, ale jen polovina z nich samostatně označila. Z reakce psů to přičítám kombinaci únavy psů a nedostatečného tréninku samostatnosti při značení. Tento problém může také vzniknout cílenou podporou psovoda ve složitějších situacích, kdy pes místo toho, aby získal sebedůvěru, vyžaduje pomoc psovoda, kterou zde nedostal.

Přestávka, která se nepočítá do časového limitu.

Souhra psovoda a psa je důležitým prvkem při výcviku psa. K této souhře patří také to, že psovod musí svého psa umět podpořit. K tomu může poměrně dobře sloužit přestávka v práci. Někteří psovodi si ji vybrali hned po prvním terénu, někteří v průběhu druhého terénu a jeden psovod na ni zapomněl úplně. Je nesmírně důležité na psovi poznat, kdy se dostává do útlumu a v tuto chvíli mu pomoci, prostě si dát pauzu. I krátká pauza dokáže psa neskutečně povzbudit, dejte mu napít, pohlaďte ho, mluvte na něj, prostě cokoli, jak mu pomůžete. Nebuďte sobečtí, na chvíli zapomeňte na to, jak moc atest chcete, nejste tam sami, myslete na potřeby svého psa. Je smutné se dívat na šikovného psa, kterého nepodpoří svůj psovod a místo odpočinku jej jen stále a nervněji posílá k prohledání.

Do noční části postoupily 3 týmy.

Noční část se skládala z prohledání jednoho terénu, konkrétně vyznačeného pásu sutiny. Sutina byla dostatečně osvícená s jasnými hranicemi. V sutině se nacházely 2 osoby, obě pod úrovní terénu. Zde bylo prakticky jen jedno úskalí a to, že pes musel samostatně dojít na konec sutiny a tam opět samostatně označit osobu v hloubkovém úkrytu. Zde se opět objevil nešvar, kdy psovodi mají pocit, že pes na sutině nevidí, tak mu neustále svítí do očí čím dál, tím výkonnějšími LED svítilnami, ideálně reflektory přidělanými na čelovce a v obou rukách. Místo pomoci však pravidelně oslňují svého psa, který na ně nejen nevidí, ale navíc neustálý přechod z přímého světla do tmy mu může způsobit zranění na sutině.

Atestační zkoušku splnily tři týmy, což je o tři více, než v předchozím termínu, proto atesty hodnotím za úspěšné.

Příprava na atestační zkoušky není jednoduchá, ale doporučujeme Vám účast na Prověrce praktického nasazení ve specializaci Sutiny, která Vás na ni pomůže připravit, neboť prověrka je inspirována právě atestační zkouškou a dozvíte se na ní spousty informací, které vám pomohou se na atesty připravit.

Za Výcvikovou komisi SZBK ČR Karel Šplíchal, zástupce výcvikové komise pro praxi / sutiny, člen pracovní skupiny sutiny Odborné kynologické komise HZS ČR

Pohledem psovoda Lucie Čeňkové (SZBK ČR):

Dne 19.4. jsme se s Annie zúčastnili prologance sutinových atestů MV, tak bych k tomu napsala pár řádků. Uvědomila jsem si zpětně, jak je ta samotná příprava moc důležitá a co to všechno obnáší a co za tím stojí. O dost složitější i v tom, že jednoho psa jsem připravovala na atesty a druhého na nejvyšší mezinárodní sportovní zkoušku dle IRO RH-TB. A ty rozdíly jsou opravdu výrazné a obrovské. Neustálé přepínání do modu praxe vs sport bylo to nejtěžší, nejsložitější a nejnáročnější. Na jednu stranu jsem ráda, že jsme to zvládli, na druhou mě ale mrzí, že se sport začíná od praxe tak výrazně lišit. Co nám v přípravě na atesty rozhodně pomohlo, byla možnost tréninků v čerstvých sutinách. Takové úkryty, které se občas právě v čerstvé demolici objeví, prostě na těch trenažérech nenajdete, nenatrénujete. Druhé obrovské plus byla ochota pomocníků figurovat pod sutí i několik hodin. Postavit trénink tak, aby měl smysl, aby psa prověřil v různých směrech, i co se jeho psychické kondice týče, je na tom to nejsložitější. A do třetice mít kolem sebe lidi, kteří jsou schopní vám takový trénink postavit a zkusit si i svojí psychickou odolnost. Proto jsem nesmírně ráda, že za tím vším je pak třešničkou na dortu složená zkouška, pro mě a Annie momentálně splněné atesty Ministerstva vnitra pro sutinové vyhledávání. Krom toho jsem si opět z atestů odnesla spousta poznatků a zkušeností, to je taky obrovské plus. Člověk se učí celý život a učí se právě díky chybám, které dělá.