Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Přihlášení
Email:
Heslo:
Zapomenuté heslo
Zapomenuté heslo
Email:
<< Zpět na příhlášení
Přihlásit

20. výročí založení Svazu záchranných brigád




Narodil se 11.9.1937 a již jako dvanáctiletý se 8.3.1950 s německým ovčákem Kazanem stal členem okresního Spolku chovatelů policejních a ušlechtilých psů v Mladé Boleslavi. Po čase zde nastoupil ke své první zkoušce z výkonu a nezapomenutelný rozhodčí Ladislav Kovalčík se mu podepsal pod její úspěšný výsledek. Následovala i obranářská zkouška u rozhodčího Vokouna a pak již šla kynologická dráha nadšeného psovoda Vladimíra Kuchty strmě nahoru. Kromě prvního erdela v začátcích mu prošla životem škála 15 německých ovčáků, aby byla v současnosti opět narušena flat couted retrívrem Flipem Tichý Ruland.

V nepřetržité řadě patnácti let předsedal kynologickému klubu Mladá Boleslav, v roce 1960 se stal nejmladším českým rozhodčím a v roce 1965 se jeho jméno již objevilo na seznamu mezinárodních rozhodčích FCI.

Jako člen 1. čs. brigády záchranných psů odjíždí v roce 1968 s kolegy Mirkem Zábranským a Jardou Hnízdilem do holandského Amsterodamu za duchovním otcem záchranářského výcviku Rudolfem Tomanem složit se svým ovčákem Edou Onyx první záchranářské zkoušky a zároveň složit kvalifikaci záchranářského rozhodčího. Zařazení prvotních záchranářských zkoušek (ZLP1-2, ZZP1-2) do zkušebního řádu Svazarmu bylo z velké části jeho prací. Tyto dvě dvoustupňové zkoušky byly v dnešním pohledu záchranářsky samozřejmě někde úplně jinde, ale každopádně odstartovaly začátek masovějšího záchranářského výcviku. Zkoušky ZZP obsahovaly v obou stupních kromě speciálu a poslušnosti i stopu.

V roce 1990 se V.Kuchta osobně podílí na založení samostatného Svazu záchranných brigád kynologů České republiky, kde v první funkci viceprezidenta intenzívně spolupracuje se sekretářem svazu Mirkem Zábranským a prvním prezidentem Zdeňkem Baborem. Po skončení prvního volebního období však už nastupuje do prezidentského křesla osobně a vede svaz nepřetržitě až do současnosti. Na jednom z prvních zasedání mezinárodní záchranářské organizace IRO iniciuje i vznik prvního záchranářského mistrovství světa a stává se i jeho pořadatelem.

V životě poznal nejen slávu kynologického výsluní, ale i odvrácenou tvář štěstěny, když prošel rozvodem manželství, který s sebou přinesl i značné funkcionářské problémy. Od roku 1985 ale zakotvil v Žatci, kde žije dosud. I jeho manželka ing. Helena Šabatová má ve své životní ikoně psí tlapku, takže není divu, že občas se doma jen potkávají. Díky své jazykové vybavenosti zastupuje Českou republiku v mezinárodní organizaci IRO i v FCI a je i členkou prezidia SZBK. Však také si pan prezident její spolupráce velice váží a dokáže ji ocenit.
Není to únavné a nevděčné? Co dává takový způsob života?
V.Kuchta: „Kromě té nádherné symbiózy člověka a psa, pro kterou to převážně asi všichni děláme, mi kynologie dala především pocit sounáležitosti s lidmi, kterých jsem si vždycky velmi vážil. Rád vzpomínám na Mirka Filipa, Jardu Hnízdila, Standu Čabana, Karla Martínka, Karla Hartla nebo Honzu Skuhrovského, kteří byli skutečnými osobnostmi a v kynologii velkými pojmy. Dala mi i celou dlouhou řadu dalších výborných kamarádů, bez kterých by můj život byl mnohem nudnější záležitostí. Vždycky jsem měl rád dobrou a veselou partu a psi jsou vlastně celý můj život. Bez nich si neumím představit ani pořádnou dovolenou. Myslím, že kdybych dostal šanci žít svůj život ještě jednou, prožil bych jej s chutí znovu úplně stejně.“

Historie SZBK ČR

Historicky nejstarším členským subjektem Svazu záchranných brigád kynologů České republiky, který stojí na dlouholeté tradici československé záchranářské kynologie, je Jihočeská záchranná brigáda kynologů. Její začátky jsou datovány v Českém Krumlově v rámci tehdejší 2. brigády záchranných psů ČSSR od roku 1972. Jihočeská brigáda tehdy vznikla jako druhá v republice po vzoru 1. čs. brigády záchranných psů v Příbrami. Tato příbramská brigáda byla ustavena jako zkušební projekt na dobu jednoho roku u Rudných dolů Příbram a jejím posláním mělo být provádění záchranných prací při závalech a neštěstích v dolech. Po splnění vypsaného ročního tematického úkolu byla činnost této první brigády prověřena na zkouškách záchranných prací v Holandsku, vyhodnocena vedením Rudných dolů a její existence byla ukončena. Je dnes příznačné, že jediný účastník tehdejšího projektu Rudných dolů, který pracuje v záchranářské kynologii dosud, je Vladimír Kuchta ze severočeského Žatce, který již po několik volebních období zastává funkci prezidenta Svazu záchranných brigád. Prvního prezidenta svazu Zdeňka Babora zvoleného ustavujícím sjezdem vystřídal ihned po prvním volebním období.

Českokrumlovská brigáda záchranných psů zahájila svoji činnost při Červeném kříži již v březnu 1972 a bez ohledu na střídavé zařazení této výcvikové činnosti do struktur Červeného kříže, Svazu chovatelů, Svazarmu či Českého kynologického svazu přetrvala do dnešních dnů. Stala se tak první základnou kynologů-záchranářů v Československu. Český Krumlov byl i dějištěm historicky prvních zkoušek záchranných psů v Československu, konaných podle tehdejšího zkušebního řádu vzápětí po jejich schválení a zařazení v říjnu 1977. Vítězně z nich vyšli první tři nositelé zkoušek záchranných psů 1. stupně: boxer Luis z Jihočeských nížin psovoda Jaroslava Sedláka a němečtí ovčáci Perry z Marušky psovoda Jana Bürgera a Eddy Jipor psovodky Julie Hechtbergerové. Dlouholeté snahy českých kynologů o využití psů k záchraně lidských životů tak byly korunovány úspěchem, že do tehdejšího zkušebního řádu pro výcvik služebních psů Svazarmu byly zařazeny dva stupně zkoušky záchranného psa a dva stupně zkoušky lavinového  psa. V roce 1981 bylo zkušebně uspořádáno i 1. Mistrovství záchranných psů České republiky, jehož tradice pokračuje nepřetržitě dodnes. Konalo se v Českých Budějovicích a prvním mistrem republiky se stal Josef Žalud z Prahy s německým ovčákem Asmarem Dacis.

Tyto začátky záchranářského výcviku se realizovaly v tehdejší zastřešující organizaci, Svazu pro spolupráci s armádou - Svazarmu. Jednalo se však pouze o rozšíření sportovní kynologie o další odbornost, o další výcvikový směr. O jeho praktickém využití, či v jeho rámci o mezinárodní spolupráci nikdo z tehdejších čelních představitelů neuvažoval. K radikální změně došlo až po událostech v listopadu 1989.

Vzápětí po listopadové revoluci 1989 se 17.2.1990 schází v Praze skupina zkušených psovodů zajímajících se o záchranářský výcvik, aby na oficiálním ustavujícím sjezdu založili samostatnou záchranářskou organizaci, Svaz česko-moravsko-slezských záchranných brigád kynologů. Řízení sjezdu se zhostil Miroslav Zábranský, který podal podrobnou zprávu o kompletní činnosti přípravného výboru, nastínil hlavní úkoly nově vznikajícího svazu a navrhl jeho organizační výstavbu v rámci Federace branných činností a sportů včetně začlenění do záchranného systému ČSSR.

V dalším bodě ustavujícího sjezdu bylo provedení voleb do prezidia, jako vrcholného článku vedení svazu. Prvním čestným prezidentem svazu byl zvolen Jaroslav Hnízdil z Nižboru, výkonným prezidentem se stal Zdeněk Babor, prvním viceprezidentem Vladimír Kuchta, druhým Zdeněk Katolický, sekretářem Miroslav Zábranský, hospodářem Jan Vlček, předsedou komise ZZP Václav Schober (se členy J.Exnerem, V.Bozem, K.Štiborou), předsedou komise ZLP Jaroslav Sedlák (se členy P.Staňkem, K.Novákem, F.Radkovičem) a členy prezidia bez funkce Jaroslav Rampouch a Miroslav Taraba. Členy prezidia se stali i vedoucí všech krajských brigád: Praha – Václav Schober, Středočeská – Jaromír Exner, Jihočeská – Jaroslav Sedlák, Západočeská – Vojtěch Bozo, Severočeská – Vladimír Kuchta, Východočeská – Petr Staněk, Jihomoravská – Zdeněk Katolický a Severomoravská – Květoslav Štibora.
Tento svaz se ihned začlenil do nástupnické organizace zrušeného Svazarmu, do Sdružení technických sportů a činností. Stal se i jedním ze sedmi zakládajících členů zastřešující organizace všech českých kynologických organizací, Českomoravské kynologické unie. Svaz česko-moravsko-slezských záchranných brigád kynologů stál rovněž u zrodu IRO – Mezinárodní organizace záchranných psů, kde je stále jedním z nejaktivnějších členů.

Na návrh dalšího sjezdu  byl zjednodušen název na Svaz záchranných brigád kynologů České republiky. Na popud našeho svazu  schválilo IRO uspořádání Mistrovství světa záchranných psů a pověřilo uspořádáním prvního ročníku náš svaz. První Mistrovství světa se konalo v Oseku u Duchcova a naše reprezentační družstvo prokázalo, že patří mezi záchranářskou špičku. Získali jsme 1. místo a zlatou medaili v družstvech i jednotlivcích.

Svaz záchranných brigád startoval i na všech dosavadních čtrnácti mistrovstvích světa a s nemalými úspěchy. Celkem členové svazu získali tituly 11 mistrů světa v jednotlivcích a pětkrát zlaté medaile mistrů světa v družstvech. Tyto výsledky však nejsou  pro nás hlavním cílem, slouží pouze k porovnání sportovní úrovně našich psovodů se záchranáři ostatních zemí, tak jako slouží Mistrovství republiky záchranných psů České republiky ke zjištění současné výkonnosti psovodů v jednotlivých krajských brigádách.

Hlavním cílem a smyslem naší činnosti je především co nejkvalitnější příprava psovodů a psů pro praktická nasazení k záchraně lidských životů při živelných či průmyslových katastrofách nebo hledání pohřešovaných osob v nepřehledných a těžko prostupných terénech. Všechny regionální brigády ve svazu připravují své členy především na to, aby v případě potřeby mohli ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem nebo Policií ČR v kteroukoliv denní či noční dobu, kterýkoliv den v roce, na kterémkoliv místě v republice, nasadit své týmy pro záchranu lidských životů. Pro praktická nasazení má náš svaz atestované psovody  především ve vlastní Pohotovostní jednotce, dále v mezinárodní jednotce IRO a v zásahové jednotce Hasičského záchranného sboru.

Za 20 let existence Svazu došlo k významnému rozšíření jeho činnosti. Nejdříve se jednalo pouze o práci v sutinách a lavinách a výhradně o vyhledávání živých osob. Později došlo k metodické přípravě pro vyhledávání mrtvých osob, a sice utonulých ve velkých vodních nádržích. V současnosti je již zpracována a používána metodika vyhledávání mrtvých osob v sutinách pobořených domů. K prvnímu masovému uplatnění této metodiky došlo při nasazení našich psovodů na mezinárodní misi po zemětřesení v Turecku v srpnu 1999. Ve třech družstvech pracovaly na třech místech samostatně členové SZBK ve spolupráci s humanitární organizací Adra, s Armádou ČR a se zastupitelstvím ČR v Turecku. 

Druhé nasazení následovalo na Tchaiwanu v témže roce v září a o dva měsíce později opět v Turecku. Všechna  tato nasazení dokonale prověřila připravenost našich psovodů a psů pro tak náročné akce. Následovaly další velké katastrofy, v Indii, Íránu, Řecku nebo Alžíru, kterých se naši psovodi opět zúčastňovali a vždy obstáli se ctí.

Prezidium Svazu záchranných brigád kynologů  vyslovuje v roce 20. výročí existence SZBK ČR všem svým členům, kteří se aktivně podílejí na upevňování dobrého jména našeho svazu, co nejsrdečnější poděkování. Zároveň přeje všem svým členům do dalších 20 let života svazu mnoho osobních i sportovních úspěchů v práci. Krédem všech členů SZBK ČR stále zůstává heslo „Ve jménu člověka“ a stěžejním cílem činnosti a životní prioritou záchrana lidského života.

20 let výcviku pro záchranu životů

S množícími se případy světových neštěstí a katastrof všeho druhu vystupuje stále více do popředí úloha záchranářského psa a nepřeberné možnosti jeho využití. Jestliže si uvědomíme, že podle některých dostupných pramenů jsou čichové schopnosti psů až 10000krát citlivější ve srovnání s lidskými, pak je zcela zřetelné, že jsou-li výcvikem úspěšně směrované do kterékoli oblasti, přinášejí obrovské pole působnosti a velmi široké možnosti využití. Psi jsou dnes využíváni nejen ke klasickému všestrannému výcviku – stopování a obraně objektů a osob, ale kromě veškerých záchranářských činností i ke zjišťování těch nejrůznějších jevů, ať již změn v lidském organismu, signalizujícím příchod závažných onemocnění nebo např. vyhledávání ohnisek požárů. Často jde o fantastické výsledky vzbuzující v nezasvěcených pozorovatelích až dojem nadpřirozených schopností.

Záchranařina není individuálním sportem sloužícím k naplnění ctižádostivosti jednotlivce. Samozřejmě i v tomto výcvikovém odvětví existuje celá řada soutěží, od začátečnických, přes nejvyšší národní až ke světovému mistrovství. Prostředí, ve kterých se tyto soutěže konají, jsou však pochopitelně imitovaná, a proto jsou po celém světě budovány nejrůznější důmyslné trenažéry s nejrozmanitějšími úskalími pro pachové práce psů.

Záchranářský výcvik je v ČR organizován v nejširším měřítku Svazem záchranných brigád kynologů (SZBK ČR), vedle něhož působí ještě další organizace stejného nebo podobného zaměření. Nejvýznamnější je profesionální Horská služba s působností na všech českých horských střediscích ve specializaci lavinových prací. Dále existují dvě menší organizace se zaměřením na výcvik podle IPO-R s počty do 20 členů - Jihomoravská brigáda a brněnská Kynologická záchranná jednotka.

Svaz záchranných brigád kynologů  je členem mezinárodní záchranné organizace kynologů (IRO) a prostřednictvím Českomoravské kynologické unie je členem světové střešní kynologické organizace FCI. Členství v SZBK ČR je dobrovolné a řídí se svazovými stanovami. Činnost svazu mezi sjezdy vždy po dobu pěti let řídí sedmičlenné prezidium pod vedením prezidenta svazu.

Požadavky na vycvičenost záchranných psů jsou formulovány ve zkušebních řádech. Na území ČR  platí v současnosti tři, jeden národní zkušební řád a dva mezinárodní zkušební řády: IPO-R vydaný organizací IRO a zkušební řád družstev vydaný FCI. Podle IPO-R se konají všechny mezinárodní soutěže včetně každoročního mistrovství světa jednotlivců. Podle zkušebního řádu FCI se koná mistrovství světa družstev jednou za dva roky a reprezentaci tvoří tři psovodi z každého členského státu.
Výcvik záchranných psů je v České republice v největší míře prováděn ve Svazu záchranných brigád kynologů, který je jedním ze zakládajících členů mezinárodní organizace IRO (International Rettungshunde Organisation) koordinující činnost záchranářských organizací celého světa. SZBK ČR sdružuje přes 500 členů zabývajících se výcvikem psů ve vyhledávání živých i mrtvých osob v nejrůznějších prostředích – od zimních sněhových podmínek přes nejrozmanitější neprostupné přírodní terény, základní vyhledávání v sutinách pobořených domů, továren a objektů, až po vyhledávání utonulých osob pod vodní hladinou. Právě v této nejmladší záchranářské disciplíně dosahují psovodi SZBK velmi pozoruhodných výsledků, které sklízí vysoké uznání na světovém fóru mezi všemi složkami zabývajícími se tímto druhem výcviku.

Psovodi SZBK ČR jsou v průběhu porevolučních let povoláváni k zásahům při hledání pohřešovaných živých i neživých osob ve všech prostředích více než dvacetkrát za rok. Zaznamenali celou řadu velmi úspěšných nálezů, bohužel v drtivé většině již mrtvých osob. I přesto, že jsou většinou voláni k zásahům až když naděje na záchranu života téměř vyhasla, byly v několika případech zaznamenány i nálezy živých osob. Tyto případy považují psovodi SZBK za největší devizu své činnosti a záchrana lidského života je pro ně největším motivem k další činnosti.

Žádný ze členů SZBK ČR není za svou činnost placen, svaz je občanským sdružením registrovaným u ministerstva vnitra. Pro činnost integrovaného záchranného systému je vytvořena Pohotovostní zásahová jednotka kynologů, jejíž sestava vychází z tvrdých odborných, fyzických i psychologických prověrek, které se týkají psovodů i psů.

Psovodi se psy, kteří těmito prověrkami úspěšně projdou, jsou atestováni pro práci záchranných týmů v tuzemsku i v zahraničí. Pro tyto účely byla zavedena zkouška pohotovostní jednotky ZPJ, která psovody do této jednotky kvalifikuje. Její náplň byla vytvořena podle požadavků mezinárodních konferencí záchranářských organizací v Ljubljaně 2000 a v Las Palmas 2002, které po děsivých zemětřeseních v Turecku v roce 1999 rozhodly o zavedení náročných prověrek, aby byla na zahraničních zásazích definitivně zamezena účast sice snaživých, ale nedostatečně odborně zdatných záchranářů-kynologů.